Skandální Vojcek má premiéru v plzeňském Novém divadle v režii dua Skutr

K napsání Vojcka inspiroval Georga Büchnera skutečný případ vraždy ze žárlivosti, která ve veřejnosti vyvolala rozporuplné reakce a vyústila v poslední veřejnou popravu v Lipsku v roce 1824. Autora zaujal osud bývalého vojáka, holiče Johanna Christiana Woyzecka, jenž ve stavu nepříčetnosti jako důsledku zoufalých životních podmínek ubodal svou milenku. Büchnerův Vojcek je plachý, zakřiknutý slaboch, který se úpěnlivě snaží pochopit smysl své existence. Čím drsněji naráží ve svém okolí na lhostejnost a opovržení, tím obnaženější jsou jeho vášně. Realita se ve hře prolíná s vizemi. Premiéru nového nastudování má v plzeňském Novém divadle v sobotu 17. října v režii dua Skutr.

Po předčasné smrti Georga Büchnera v r. 1837 (zemřel ve 23 letech při tyfové epidemii) zůstal Vojcek ve fragmentární podobě, rekonstruovaný text byl vydán 1875. Silný příběh evokující fantazii se však stal velkou výzvou k jevištnímu dotvoření.

„Projekt plzeňské činohry je spojen s nejzajímavějšími a nejuznávanějšími režiséry mladé generace. Tvůrci autorského divadla SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský – se nechávají inspirovat tématem, ale jeho jevištní podobu ztvárňují s obrazovou divadelností. Jejich představení kombinuje tanec, akrobacii, pohyb loutky, projekci, text a hudbu. Jedná se o první uvedení Vojcka v historii plzeňské činohry,“ uvádí dramaturgyně Klára Špičková.

Büchnerův Vojcek je výpovědí o duši člověka i světa. „Pro nás je zajímavý především tím, že to není jen příběh z černé kroniky o žárlivosti. Řekl bych, že více než výpověď o kdysi skutečném člověku Bedřichu Janovi Františku Vojckovi je to výpověď o duši člověka, který miluje, je nesobecký, ale žárlí a i nenávidí. Je výpovědí o duši světa. Proto je přes svou drsnost a přímočarost některých scén tak křehce poetický,“ objasňuje volbu titulu Lukáš Trpišovský.

„Vojcek je torzo dramatického textu. Scény jsou krátké, útržkovité, konec otevřený, postavy jen v náčrtu. To vše podněcuje imaginaci nás i herců,“ doplňuje Martin Kukučka. „Text vyvolává dojem, jako by nešlo o realitu, ale ohlédnutí, vnoření se do Vojckovy paměti, kde se objevují jednotlivé momenty situací a dialogů, drobné detaily předcházející vraždě Marie.“

Zvláštní magii shledávají tvůrci v tom, že plzeňská premiéra připadá přesně na den 202. výročí narození Georga Büchnera.

Důležitou složkou inscenace je hudba Petra Kalába, s ním SKUTŘI spolupracují od svých začátků. Našli v něm empatického spolutvůrce, jenž dokáže jednotlivé scény „podržet“, namísto sebeprosazování vede s obrazem na jevišti dialog. Scénu navrhl Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, překlad je dílem Ludvíka Kundery.

Titulní role Vojcka je příležitostí pro nedávného absolventa DAMU, hostujícího Pavla Neškudlu, jeho osudovou lásku Marii hraje Andrea Mohylová. Důležitými aktéry dramatu jsou Jan Holík (Hejtman), Petr Konáš (Tambor) a rovněž hostující Denny Ratajský jako Doktor. V dalších rolích vystoupí Zuzana Ščerbová, Monika Švábová, Ondřej Rychlý, Michal Štěrba, Marek Mikulášek a Ondřej Vacke, chór tvoří Klára Krejsová, Kamila Šmejkalová, Josef Nechutný, Miloslav Krejsa a Karel Pánek.

___________________________________________________________________________

SKUTR – zavedený a již mezinárodně proslulý režijní tandem někdejších spolužáků na DAMU Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského si ve své tvorbě neklade žádná žánrová omezení: uspěl na poli činohry stejně jako baletu, opery či loutkového divadla, jeho multižánrovost se fascinujícím způsobem promítla do cenami ověnčené inscenace La Putyka.

Na letošním Mezinárodním festivalu Divadlo se v Plzni SKUTR úspěšně prezentoval dvěma inscenacemi – Bouře a Evžen Oněgin (po premiéře v Klicperově divadle klasifikovaný Divadelními novinami jako „sukces měsíce“).

Georg Büchner (1813–1837) – německý dramatik a spisovatel, přírodovědec (za výzkum nervového systému ryb získal 1836 na univerzitě v Curychu doktorát filozofie a soukromou docenturu). Mimořádná působivost jeho díla – ve své době zcela nepochopeného – se uplatnila až ve 20. století, k jeho docenění významně napomohl německý expresionismus. Provokovat a inspirovat divadelníky nepřestává ani ve století jednadvacátém.

Činohra DJKT uvedla v r. 1983 Büchnerovo historické drama z Velké francouzské revoluce Dantonova smrt.     (tz)