Návštěvníci Západočeské galerie mohou už jen 10 dní vidět fascinující maorské portréty od Gottfrieda Lindauera. Za týden se vrací na Nový Zéland

Na 50 portrétů novozélandských Maorů malíře Gottfrieda Lindauera vystavených do 20. září v Západočeské galerii v Plzni patří mezi zlaté hřeby programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Od května je ve výstavní síni Masné krámy vidělo již kolem 14.000 lidí. Návštěvnost výstavy již překročila rekord galerie a bude pravděpodobně jednou z nejúspěšnějších projektů v její historii.

 „Vyzdvižení odkazu plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera bylo jedním z osmi hlavních témat programu Plzně 2015. Na obrovském zájmu návštěvníků, ale i zahraničních a předních českých médií se ukázalo, že díky profesionální spolupráci a podpoře se i místní instituce dokáže dostat na špičkovou evropskou úroveň. Po divácky velmi úspěšných výstavách děl Jiřího Trnky v Galerii města Plzně a Západočeském muzeu se nyní podařilo také Západočeské galerii díky tomuto ojedinělému výstavnímu počinu přilákat rekordní počet lidí,“ uvádí programový ředitel Evropského hlavního města kultury 2015 Jiří Sulženko.

Naprostou ojedinělost výstavy zdůrazňuje také jeden z jejích autorů a zároveň ředitel Západočeské galerie Roman Musil:  „Portréty pocházejí ze sbírek Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki. Poradní sbor tvořený maorskými vědci a umělci, vyjadřující se ke správě maorského umění, dal vůbec poprvé v historii souhlas s tím, aby tento národní poklad opustil zemi svého vzniku. Pravděpodobně to bude také na dlouhá desetiletí naposledy, co v Evropě tyto obrazy uvidíme. Po ukončení výstavy u nás se totiž vrátí na Nový Zéland a vzhledem ke složitosti i finanční náročnosti vývozu tak cenné sbírky do zahraničí není jisté, jestli vůbec někdy znovu vycestují,“ vysvětluje Roman Musil. Návštěvníci tedy mají historicky možná poslední příležitost tyto vzácné obrazy naživo vidět, a to každý den kromě pondělka od 10 do 18 hodin, ve středu a sobotu dokonce až do 20 hodin.

Tuto neděli v 17 hodin se koná předposlední komentovaná prohlídka s lektory ZČG, ve čtvrtek 17. 9. od 17 hodin mohou zájemci přijít na přednášku věnovanou dějinám tetování. S výstavou se Plzeň rozloučí v neděli 20. 9., kdy se v Masných krámech od 17 hodin uskuteční poslední komentovaná prohlídka autorů výstavy Romana Musila a Aleše Filipa. Následovat bude kulturní program, který publikum přenese do doby Gottfrieda Lindauera. Zazní hudba a písně z druhé poloviny 19. století, tančit se budou španělské tance, které se tehdy tančily v Tarragoně, rodišti Lindauerovy babičky. Výstavu symbolicky ukončí zvuky bubnů a didgeridoo a tradičních maorských tanců v podání maorské skupiny WHAKAARI z Rotorua na Novém Zélandu.

Kromě portrétů Maorů plzeňská výstava představuje dílo malíře Gottfrieda Lindauera v celé šíři i z českých státních, církevních a soukromých sbírek, tedy tvorbu ještě před odchodem na Nový Zéland.

Gottfried Lindauer (1839–1926) patří mezi české autory s mimořádně zajímavým osudem, který ovšem až dosud čekal na plnohodnotné zhodnocení svého díla. Je jedním z nemnoha malířů, kteří s evropským akademickým školením opustili starý kontinent a svůj talent i profesní dráhu rozvíjeli v pro ně neznámém prostředí mimoevropských kultur. V roce 1874 odešel na Nový Zéland, kde proslul jako vynikající malíř původního maorského etnika a v dnešní době je zde považován za jednoho z nejpopulárnějších umělců tzv. koloniálního období. V českém prostředí byl až dosud naopak znám pouze úzké skupině specialistů, věnujících se umění 19. století. Ceněny jsou zejména jeho portréty slavných kmenových náčelníků, kteří se od 40. do 60. let 19. století účastnili britsko-maorských válek a stávali se symbolem doznívající éry starého Nového Zélandu. Lindauer je zobrazil v hieratických postojích, ve slavnostních oděvech, se zbraněmi a amulety a zejména s typickým tetováním na tvářích i jinde po těle, které určovalo jejich osobní i kmenovou identitu. Lindauer z Nového Zélandu, kde žil až do své smrti v roce 1926, udržoval četné kontakty s českým prostředím a zejména Náprstkovu muzeu v Praze příležitostně posílal také některé předměty, vztahující se k životu domorodých Maorů. V českém prostředí je Lindauerovo dílo doloženo jen několika málo příklady, zejména v Římskokatolické farnosti ve Valašských Kloboukách, v Západočeském muzeu v Plzni a v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur.

Výstavu pořádá Západočeská galerie v Plzni v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 ve spolupráci s Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki, Národním muzeem – Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur, Západočeským muzeem v Plzni a dalšími institucemi.