Velké divadlo uvede Molièrova Dona Juana v režii Martina Čičváka
Třetí premiéra činohry Divadla J. K. Tyla v sezoně se odehraje v sobotu 10. prosince 2016 ve Velkém divadle: Molièrova Dona Juana uvede vyhledávaný režisér Martin Čičvák, který v osvědčeném titulu nachází řadu aktuálních témat. Příběh Juana, to je podle něj „sebezničující trip po sebevraždě Evropy“.
Don Juan prochází jako archetypální postava světovou literaturou, setkáme se s ním v díle Tirsa de Moliny, Puškina, Byrona i G. B. Shawa, nejslavnějším Juanem je však ten Molièrův. Hru Don Juan aneb Kamenná hostina napsal Molière v roce 1665 a uvedl ji se svou divadelní společností, hra způsobila skandál a byla zakázána. Dnes však bývá řazena k deseti nejlepším světovým dramatům. Čím Don Juan ve své době tolik pobuřoval a čím dnes naopak oslovuje? Není jen nenapravitelným sukničkářem, je nespoutaným hráčem, který se odmítá podřídit zažitému řádu a uznávaným hodnotám. Režisér Martin Čičvák ve své inscenaci zkoumá mimo jiné to, jaké jsou vlastně ony hodnoty dnešní Evropy.
„Co mi přijde v dnešní době vysoce aktuální, jsou promluvy bratrů Dony Elvíry, kterou Juan nejprve svede a poté opustí. Používají slova, jejichž význam už jsme v dnešní době skoro zapomněli: Ctnost, čest, Bůh. A v tuto chvíli si musím položit otázku, jaké jsou vlastně naše současné hodnoty? V souvislosti s teroristickými útoky často slyšíme, že je potřeba naše hodnoty hájit, nikdo je však nepojmenuje,“ myslí se režisér a dodává, že Don Juan je prototypem současného Evropana a zrcadlí odvrácenou tvář společnosti: „Don Juan je v dobrém i ve špatném slova smyslu obrazem současné Evropy. Je to požitkář, volnomyšlenkář, má rád život tady a teď. Stejně jako současný Evropan. Můžeme se ptát, jestli jsme svou svobodomyslností nepřekročili určité hranice, jestli to, co se kolem nás děje, není důsledkem naší vykořeněnosti, sekularizovanosti.“
Hlavní roli svěřil režisér Martinu Stránskému, který je podle něj ideálním představitelem: „Martin hrál Míťu v Bratrech Karamazových, později Caligulu, to jsou hodně blízké charaktery, jsou to lidé hledající hodnoty, zmítající se mezi ateismem, nihilismem.“
Role Elvíry je činoherním debutem sólistky opery DJKT Radky Sehnoutkové, která uplatní své pěvecké umění. „ Elvíra používá zpěv tam, kde už jí docházejí slova,“ vysvětluje režisér a upřesňuje, že v inscenaci zazní árie z Bachových Matoušových pašijí Erbarmedich, ale i árie z Mozartova Dona Giovanniho. Hudba Mária Buzziho, která čerpá inspiraci z baroka, bude ostatně důležitou složkou inscenace, přímo na scéně budou hrát dvě fagotistky.
Výraznou postavou dramatu je sluha Sganarel, kterého ztvární Jan Holík. Bratry Elvíry Dona Carlosse a Dona Alonsa hrají Jan Maléř a Michal Štěrba, otce Dona Juana Pavel Pavlovský. Do rolí venkovanek sváděných Juanem, Karličky a Lojzičky, jsou obsazeny Zuzana Ščerbová a Kamila Šmejkalová. V dalších rolích vystoupí Zdeněk Mucha a Ondřej Rychlý. Martin Čičvák přivezl do Plzně svůj osvědčený inscenační tým, scénografa Toma Cillera, kostýmní návrhářku Ninu Stillmark a autora scénické hudby Mária Buzziho.
Martin Čičvák působí od roku 2000 v pražském Činoherním klubu, kde uvedl mimo jiné Čechovova Ivanova, Feydeauova Dámského krejčího, Albeeho hru Koza aneb Kdo je Silvie, ale také dvě Molièrovy hry, Misantropa a Amfitryona. Nedávno zde měla premiéru jeho autorská hra Urna na prázdném jevišti. Režíruje v Národním divadle, v Divadle na Vinohradech, ve Slovenském národním divadle nebo v bratislavské Aréně. V Plzni už pracoval, ale v opeře – režíroval Únos ze serailu a Kapulety a Monteky.
Michaela Svobodová
Foto Pavel Křivánek
