Pravé masopustní úterý je zítra. Popeleční středou začíná čtyřicetidenní půst

Pilsner Urquell patří k českým tradicím již 150 let a dlouhodobě přispívá k podpoře národních zvyků. Jednou z těchto tradičních oslav je masopust, svátek dobrého jídla, tance, zábavy a piva, který předchází tradičnímu půstu. Masopustní oslavy letos začaly 6. ledna na svátek Tří králů a vyvrcholí masopustním úterým 9. února. Dříve se od následujícího dne, Popeleční středy, striktně dodržoval tradiční čtyřicetidenní půst, který trval až do Velikonoc.

Příprava na tři závěrečné dny masopustu začínala již takzvaným tučným čtvrtkem. V tento den si měl každý dopřát dostatek dobrého jídla a piva. A právě pivo k tradičnímu hodování a tedy i k masopustu neodmyslitelně patří.  „Vzhledem k obsahu hořkých látek pivo vzbuzuje chuť k jídlu a funguje jako aperitiv. Dá se vhodně spojit s konkrétním jídlem, zároveň podporuje trávení a může proto posloužit jako digestiv. Proto české pivo v čele s ležákem Pilsner Urquell od nepaměti patří k české kuchyni, kde slouží jako skvělá ingredience a některá jídla se bez zapíjení pivem prakticky neobejdou,“ radí Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje. K masopustnímu jídelníčku neodmyslitelně patřila vepřová pečeně s knedlíky a se zelím, koblihy plněné povidly či mákem, šišky, nebo sváteční kynuté pečivo boží milosti.

Na masopustní neděli zvanou taneční už od rána hráli na návsi místní hudebníci. Poté se společně s obyvateli vesnice přesunuli do hospody, kde se pilo tradiční české pivo, hrálo a tančilo. Masopustní pondělí navazovalo na taneční neděli tzv. mužovským bálem, kterého se mohli účastnit pouze ženatí pánové a vdané dámy. Tanečníci se museli snažit, protože se věřilo, jak vysoko dívka při tanci vyskočí, tak vysoká bude úroda obilí.

Masopustní úterý bylo vrcholem masopustních oslav. V tento den se lidé převlékali do masek ve snaze získat vlastnosti oné masky. Maškarády obcházely jednotlivé domy ve vesnici a prováděly žerty na hospodáře a hospodyně. Nikdy však nesměla chybět výslužka a tradiční masopustní pohoštění doplněné pivem. Během průvodu hrála muzika, zpívalo se a tancovalo. Závěrečný obřad pochování Masopusta či Bachusa měl různé podoby v jednotlivých regionech, ale všude ztělesňoval konec masopustních oslav a příchod čtyřicetidenního postního období.

Masopust na Plzeňsku

Různé regiony měly své vlastní masopustní tradice, postavy, masopustní hry a další zvyky, které se alespoň z části přenesly do dnešní doby. Například v Kolovči na Domažlicku se dodržoval zvyk, kdy „staré báby“ byly symbolicky semlety v takzvaném „babském mlýně“ a mladé dívky pak vyšly v oblečení oněch „starých bab“. Vše se samozřejmě odehrávalo u skutečného mlýna. Tato tradice se dala pojmout i jako divadelní hra.

 

 

 

 

 

Masopustní zajímavosti v dalších regionech

Masopust na Kolínsku

Na Kolínsku se hrála oblíbená masopustní divadelní hra „Salička“.

Masopust na Opočnu

Na Opočnu byla tradičním zvykem masopustní hra zvaná „tanec o vrkoč“. Vrkoč byl věnec, který každé děvče doneslo na masopustní úterý do hostince a následně po pěti až šesti hodinové tancovačce ho věnovalo tomu chlapci, se kterým dívka tancovala nejvíce. Po veselce obdarovaného chlapce doprovodila domů. V roce 1867 se na Opočnu konal poslední tanec o vrkoč. Důvodem bylo popuzení tehdejšího ředitele místní školy a následný zákaz této tradice. Postupem času tento zvyk úplně zanikl.

Masopust na Hlinecku

Na Hlinecku se masopustní tradice a masky drží pevně až do dnešních dní. Tyto tradiční masky, za které se převlékali především muži, se zde dělí na červené neboli pěkné a černé neboli šeredné. Mezi červené maškarády patří například postava strakatého, ženušky a čtveřice Turků – tanečníků. K černým maškarádám se řadí postavy rasa s kobylou, kramáři – židi, kominíci a „slamění“. Obchůzka maškar je ukončena obřadem symbolického pochování zmíněné masky kobyly. V roce 2010 byly masopustní obchůzky a masky na Hlinecku zapsány do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva organizace UNESCO.

Masopust na Milevsku

Na Milevsku na závěr masopustních oslav vozili Bachuse na sudu městem v průvodu maškar, mezi kterými byli hrobaři, kostelník, ministranti, kněz, smuteční zpěváci a na konci šla bláznivá maškara „s křížkem po funuse“. Po cestě Bachusovi nalévali pivo a na závěr ho zaházeli sněhem, což symbolizovalo jeho pochování.

Pražský masopust

V 80. letech 19. století v Praze, byly taneční zábavy spojené s masopustem na čas přerušeny, protože v důsledku nadměrného pití alkoholu docházelo k veřejnému pohoršení. Příkladem je i dochovaná zmínka z roku 1876 z pražského pivovaru u Turmů na Uhelném trhu, kde se zábava strhla v jednu velkou pranici.

Masopust na severní Moravě

Na severní Moravě byla ústřední masopustní maskou maska medvěda, kterou vedl na řetízku medvědář. Ostatní maškarády je v průvodu doprovázely. Během masopustní obchůzky se medvědář s medvědem zastavili u každého stavení na tanec s hospodyní.

Masopust v severovýchodních Čechách

V Podkrkonoší byl na začátku 19. století oblíbený masopustní zvyk „boj s kohoutem“. Vybranému mládenci se zavázaly oči, dostal cep do ruky a musel v ohradě uhnat pobíhajícího a vřeštícího kohouta. Mládence postupně prostřídávali nejen chlapci, ale i dívky, dokud nebyl kohout uhnán. Zvyk však během 2. poloviny 19. století postupně vymizel.

Masopust na Slovácku

Na Slovácku hraje tanec důležitou roli i během úterního masopustního průvodu. S masopustními neboli fašánkovými písněmi byl na Slovácku pevně spojen tradiční mečový tanec zvaný „Pod šable“. Tento tanec je písemně doložen již od konce 18. století, ale v obci na Uherskobrodsku na Slovácku se tančí během oslav dodnes.

 

(snímek je z 10. masopustu v Radnicích)

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *