Pařezy ve větru si můžete prohlédnout na zámku v Nebílovech

Státní zámek Nebílovy čeká už 52. vernisáž výstavy obrazů. Od 22. dubna tam vystavuje Lukáš Kudrna a svou expozici nazval Pařezy ve větru. A pokud nestihnete vernisáž, můžete se na obrazy přijít podívat až do 11. června.

Lukáš Kudrna se narodil v Plzni roku 1980. V letech 1995-1999 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole Zámeček a absolvoval obor ilustrace a grafika na vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v letech 2000-2005 studoval u profesora Jiřího Šalamouna a Juraje Horvátha. Vytvořil ilustrace do knih Bohumila Hrabala, Ivo Fencla i pro několik undergroundových básnických sbírek samizdatového nakladatelství Arkebuzna Art. V roce 2007 obdržel cenu v soutěži Grafika roku za linoryt V hospodě inspirovaný pobytem na Klenové. Od roku 2009 realizuje vlastní výstavy Obrazy ve světnici v Mítově u Nových Mitrovic, účastnil se však i mnoha výstav kolektivních u nás i v zahraničí. Je autorem několika básnických sbírek, jejichž náklad byl okamžitě po vydání rozebrán, a zakládajícím členem hudebních vizionářských projektů Umbrtka a Quercus. Výrazná osobnost malby, kresby, grafiky, ilustrace a komixu, žijící a tvořící na jižním Plzeňsku, v lese brdském i městě Plzni. Nekouká na televizi, nebyl trestán, nefetuje, žije a pije v Brdech z pramenů.

A co o sobě říká sám autor?

„Maluji, protože musím.
Musím malovat, abych se dostal z okovů.
Do sfér, kde je vše intenzivnější.
Narodil jsem se v Plzni na Slovanech v roce 1980,
v porodnici, která se dnes již nechává spadnout.
Chodím kolem ní každý den do hospody a vzpomínám.
Teskním po starých časech funkcionalistické funkčnosti.
Koukám na prastarou třešeň, která nese plody jako před třiceti lety.
Začal jsem s malováním již jako dítě a jedny z mých prvních
obrazů byly nástěnné fresky malované exkrementy.
Po dobu mého dětství a dospívání se mi spojoval obraz s příběhem.

Děj s vizí.

Po dobu studií jsem za pomoci těchto předností
válčil s učiteli na středních i vysoké škole.
A svoji neposlušností a vrozenou averzí k autoritám
se tak nikdy nedočkal příslušného ohodnocení.“