Národní galerie v Praze zve do Tajemných dálek symbolismu
Symbolismus jako samostatný fenomén. Tak prezentuje výstava Tajemné dálky, symbolismus v českých zemích, 1880–1914 umělecký směr, díky němuž se česká výtvarná tvorba stala poprvé součástí širšího evropského uměleckého proudu. Navzdory tomu u nás výtvarný symbolismus nebyl v nynějším rozsahu dosud představen. Od 22. dubna se proto prostory kláštera sv. Anežky České promění v místo plné tajemství, mýtů a symbolů.
Datace výstavy, jejíž název odkazuje k básnické sbírce Otokara Březiny, je pomyslně rámována dobou otevření Národního divadla a začátkem první světové války. V tomto období vznikala v českém prostředí výjimečná díla ovlivněná symbolismem, který byl dosud prezentován převážně jako podkapitola secese. Jeho zásluhou se přitom české umění následující dekády zařadilo přirozeným způsobem ke kultuře starého kontinentu.
„Bylo to právě prostředí symbolismu, kde se poprvé a nejvýrazněji projevily kritické názory k nacionálním tendencím, jež dominovaly české kultuře 19. století. Umělci se cítili jako součást duchovního společenství bez ohledu na národnostní či sociální podmíněnost,“ uvádí autor výstavy Otto M. Urban. Nejen výtvarníci hledali spřízněné duše u svých zahraničních protějšků z Paříže, Londýna, Berlína nebo Vídně. Díky tomu mohli do mezinárodního prostředí vstupovat později i tuzemští zástupci expresionismu, kubismu či surrealismu.
Expozice Tajemné dálky, symbolismus v českých zemích, 1880–1914 představuje divákům známá a uznávaná umělecká jména jako jsou Alfons Mucha, Max Švabinský, František Bílek, Josef Váchal, Bohumil Kubišta či Jan Zrzavý. Vedle nich se ovšem objevují i autoři méně vystavovaní, z pohledu mezinárodního téměř neznámí – Maxmilián Pirner, Beneš Knüpfer, August Brömse, Jaroslav Panuška, Josef Mandl, Tavík František Šimon nebo Alois Boháč. „Umělci tehdy stále častěji tvořili dle teorie syntetismu, jehož snahou bylo propojit umění s životem, vnímat krásu, ale i bolest jakýmsi hlubším způsobem. Tehdejší pragmatická realita s tím ovšem byla v přímém rozporu, a tak mnoho autorů volilo dobrovolnou osamělost a snění v přítmí ateliérů či kaváren,“ popisuje Otto M. Urban.
Vystavená díla pocházejí nejen z velkých etablovaných galerií tuzemských a v několika případech i zahraničních, ale také z menších muzeí a regionálních institucí. Mnohdy nově obohacuje obraz českého symbolismu rovněž početný soubor exponátů vypůjčených ze soukromých sbírek. Výstava vznikla ve spolupráci Národní galerie v Praze, Muzea umění Olomouc a nakladatelství Arbor vitae jako součást mezinárodního projektu česko-polské kulturní spolupráce v letech 2014–2015. Expozice v Anežském klášteře navazuje na výstavu představenou v loňském roce v Muzeu umění Olomouc, která byla v komornější verzi představena také v Mezinárodním centru kultury v Krakově pod názvem Vládcové snů.
„Na rozdíl od předcházejících tvoří jádro výstavy soubor děl ze sbírek Národní galerie v Praze, která byla dosud zastoupena jen užším profilovým výběrem prací na předchozí výstavě v Olomouci. Pražská výstava se opírá o početnou kolekci exponátů z vlastních zdrojů, obsahující zásadní práce českého symbolismu, představené zde v novém kontextu. Větší prostor jsme se rozhodli věnovat také symbolistní knize, která hraje nezpochybnitelnou roli ve vývoji moderní české literatury,“ uvádí kurátorka výstavy Anna Pravdová. Přesah do dalších kulturních forem bude reflektovat i doprovodný program výstavy, který zasadí do souvislostí nejen výtvarné umění a literaturu, ale také divadlo či hudbu. Výstavu Tajemné dálky, symbolismus v českých zemích 1880–1914 doplňuje také stejnojmenná publikace, kterou vydaly Arbor vitae, Muzeum umění Olomouc a Národní galerie v Praze. (tz)
