Příčiny současných úhynů včelstev

Pro pochopení u nás neobvykle vysokých ztrát včelstev je nutné  vrátit se zpět o 30 let.V roce 1982 se na území naší republiky poprvé potvrdil výskyt parazitického roztoče Varroa destructor. Jeho původní domovinou je jihovýchodní  Asie. Tamní druhy včel s ním umí žít, jsou jeho existenci svým chováním přizpůsobeny. Naše včela medonosná ne. Do Evropy se dostal v druhé polovině 20. Století dvěma cestami. Jednak od východu, především postupnými převozy včelstev. Také u nás, první ohnisko této nákazy v okrese Ústí nad Orlicí mělo původ v nelegálním přemístění včelstev ze Slovenska. Do západních Čech, konkrétně na jedno stanoviště u hranic s tehdejší NSR v okrese Tachov a ve stejnou dobu na jiné stanoviště v Horšovském  Týnu se roztoč se dostal nejspíš zalétlými včelami nebo roji z území Německa, kde se již vyskytoval. V zemích západní Evropy se rozšířil paradoxně z jednoho výzkumného včelařského ústavu, kam se dovezlo několik včelstev z Pakistánu za účelem sledování jejich chování ve středoevropských  podmínkách.

Výskyt této nákazy u nás vyvolal velké obavy nejen mezi včelaři, ale hodně pozornosti  jí věnovaly i tehdejší sdělovací prostředky. Při vzdělávacích akcích byli chovatelé včel podrobně informováni o biologii roztoče, prevenci a možných způsobech léčení varroázy. Velká pozornost se věnovala laboratornímu vyšetřování vzorků, povinně odebíraných z každého stanoviště včelstev. Cílem bylo včasné odhalení nových ohnisek nákazy a hlavně účelné stanovení protinákazových opatření. Velkou výhodou v té době byla vysoká organizovanost chovatelů včelstev  v jednom  Českém svazu včelařů. Bylo tak umožněno systematické potírání nákazy. Za samozřejmé se považovalo t.zv. komisionální léčení včelstev, tedy provádění léčebných zákroků ve skupinách chovatelů  pod neformální kolektivní kontrolou. Plně se respektovala účelně stanovená nařízená veterinární protinákazová opatření, vycházející z nejnovějších poznatků výzkumu. Proto, na rozdíl od řady jiných zemí, varroáza v ČR se šířila pomalu a počty roztočů většinou neohrožovaly zdravotní stav včelstev. Významnou úlohu v tomto procesu měly Český svaz včelařů, Výzkumný ústav včelařský v Dole a Státní veterinární správa. Společně vydávanými stanovisky se nekomplikovala legislativa a proto pochopení se nacházelo i na ministerstvu zemědělství.

Se změnou společenských poměrů nastaly i změny hospodářské. Poklesly stavy včelstev  téměř na polovinu. Lidé začali mít jiné starosti, problémy, priority i způsoby myšlení. Změnilo se i hospodaření s půdou, postupně se změnila i skladba pěstovaných rostlin nejen na orné půdě, ale i na zahradách. To bylo pro včely velmi závažné, protože  jim ubyly pestré zdroje pylu, jediné a pro ně nepostradatelné bílkovinné potravy, důležité hlavně pro zdravý vývoj včelího plodu a patřičnou  imunitní odezvu. Některé výzkumné práce dokazují, že současné generace včel už mohou mít sníženou přirozenou odolnost vůči nemocem.  Navíc, populace roztočů jsou přímým přenašečem zejména některých virových onemocnění včel a včelího plodu. Virózy se ve včelstvech vyskytovaly i dříve, ale většinou nevyvolávaly závažnější problémy. Šířily se především potravní cestou a tak, než se dostaly až do tělních buněk napadeného organismu, musely nejprve překonat některé přirozené bariery, kterými jsou včely i včelí plod vybaveny. Roztoč Varroa destructor nabodává pokožku včelích kukel i dospělých  včel,  živí se jejich hemolymfou, což je včelí krev. Viry při tom zanáší přímo do hemolymfy. Takže i malé množství virů už snadno vyvolá onemocnění. Zde je vhodné připomenout značnou podobnost s přenosem klíšťové encefalitidy u lidí.

Velmi závažnými se staly kombinace škodlivých činitelů, které včely musí nyní překonávat. Jsou to zejména kvalitativní hladovění, oslabování organismu sáním hemolymfy, souběžné nakažení často i několika virózami, někdy se projeví i vlivy počasí. Nelze podcenit ani případné negativní a často nezřetelné dopady pesticidů používaných při ochraně rostlin. Někdy také spolupůsobí  špatně prováděná chovatelská praxe samotnými včelaři.

Nyní už se ví, že od září minulého roku došlo v ČR k výrazným ztrátám včelstev. A tak se často porovnává situace s obdobnou, která  nastala v období přelomu roků 2007/2008.   Je třeba vyjít z komplexu příčin, které už byly zmíněny. Rozhodující podíl na přemnožení roztočů mělo v obou případech především počasí.  Konkrétně minulý rok byl celý netypický. V podstatě už mírnou zimou  a hlavně při předčasném nástupu jara se včelstva chovala jinak než obvykle. Včelí matky začaly intenzivně klást vajíčka už v únoru, mnohé rostliny rozkvetly dříve, než v jiných létech. Včely měly dost  zdrojů potravy a tak nastal rychlý nárůst početních stavů včelích dělnic. To zároveň umožnilo i prudké zvyšování počtů roztočů ve včelstvech.

Rozmnožování roztočů spočívá v tom, že jejich samičky se nechají zavíčkovat se včelí larvou, nakladou v plástové buňce několik vajíček,  z nich se vylíhnou samečci i nové samičky roztočů. Ještě před vylíhnutím  včely nebo trubce dojde i k oplodnění nových samiček. Ty sye potom dostanou do úlového prostoru a parazitují na včelí populaci. Po několika dnech se jejich rozmnožovací cyklus opakuje. Je prokázáno, že z jedné samičky roztoče během dvou měsíců v úlu vzniká až několik stovek dalších samiček. Čím déle proces intenzivního rozmnožování těchto parazitů probíhá, tím jich je více.  Proto v roce 2014 byly jejich kritické počty ve včelstvech většinou už v červenci. A to je doba, kdy se začínají líhnout včelí dělnice dlouhověké, tedy takové, které musí po dobu až následujících osmi měsíců v úlu ošetřovat včelí matku, vyrábět teplo nezbytné pro přečkání zimy a vychovat počátkem jara za sebe náhradu, tedy nové mladé včelí dělnice, ale už krátkověké, s délkou života jenom 6 až 8 týdnů. Pokud byly v červenci a srpnu, případně i počátkem září, tyto dlouhověké včely ve svém vývoji hodně oslabené roztoči a případně ještě infikovány viry, líhnou se fyzicky slabé, často nemocné a výsledně  brzy umírají.  Typickým nálezem jsou potom úhyny včelstev koncem srpna a v září, případně výrazně oslabená včelstva úspěšně nepřežijí zimu. A to se projevilo právě v období přelomu let 2014 až 2015.

Vysvětlení je jednoznačné. Z něho vyplývá , co všechno mohou včelaři  dělat, aby k k podobným ztrátám už nedocházelo. Především musí správně vyhodnocovat aktuální nákazovou situaci na základě průběžně získávaných poznatků. Včelaři  často považují výsledky povinného vyšetřování zimních vzorků v laboratořích za jediné nutné v průběhu celé včelařské sezony. To je omyl. Toto vyšetření ukazuje pouze, jak úspěšné bylo tlumení varroázy v podzimních měsících minulého roku, tedy zda do jara přežilo více či méně roztočů. Pokud  jsou tyto výsledky varovné, je nutné neodkládat nápravné léčebné zákroky, spočívající v aplikaci léčivých přípravků formou nátěru zavíčkovaného plodu s bezprostředně následující fumigací. Toto je povoleno provádět nejpozději do 15.dubna.

Červnem počínaje je třeba zorganizovat opakované orientační sledování nárůstu počtů roztočů ve včelstvech. Způsobů je několik, některé jsou dosti pracné a je třeba se na ně také patřičně vybavit. A hlavně, pokrýt sledovacími místy širší oblast, protože včely zalétávají  i do cizích úlů, a to ve vzdálenosti několika kilometrů. Proto monitoring musí být dobře organizovaný a jeho výsledky uvážlivě vyhodnocovány. V období  snůšky nektaru a medovice je třeba vyloučit kontaminaci včelích produktů zbytky léčivých přípravků, takže všechny zákroky musí být přesně a systematicky prováděné ověřenými,  schválenými a registrovanými přípravky.

Tohle včelaři znají. Ale je běžné, že když se něco nedaří, lidé většinou hledají příčiny jinde než u sebe. V současné době někde selhala právě koordinovanost a systematičnost při prevenci, diagnostice a léčení nemocí včel. Bude znovu třeba v rámci vzdělávání včelařů přesvědčit je, že jednotlivý chovatel nemůže chovat včelstva  jenom sám a podle sebe. Když on bude ve všem dokonalý a přesný, jeho úsilí výsledně  může být částečně zmařeno, pokud někdo v okolí mnohé zanedbá. Včely z různých včelstev a stanovišť jsou totiž ve vzájemném styku zalétáváním nebo i loupeží. Takže včelaři za účelem dosažení co nejlepších výsledků svého snažení musí dělat všechno organizovaně, pokud možno stejnými léčivými přípravky a ve stejnou dobu. Virózy sice léčit neumíme, ale je možné v podstatné míře stále tlumit varroázu a tak omezit  i šíření viróz.

Včelaři si říkají přátelé. Proto by vzájemná pomoc a souhra mezi nimi měla být samozřejmostí, vyplývající z tradičního oslovení.

MVDr Jan Krabec,

předseda komise pro zdraví včel republikového výboru Českého svazu včelařů