Zaniklé venkovské školy v Plzeňském kraji. Mapuje je další díl zajímavé publikace

Historii 56 zaniklých škol v Plzeňském kraji mapuje nová publikace. Tu po více než dvou letech vydává hejtmanství jako další pokračování sady Zaniklé venkovské školy. Jedná se již o čtvrté pokračování, publikace vychází v nákladu 680 kusů a k dispozici bude v knihovnách. Celkem již bylo touto cestou zmapováno 338 zaniklých škol v celém kraji.

Slavnostní křest knihy se uskutečnil ve společenském sále SOU elektrotechnického Plzeň za přítomnosti autora všech dílů Miloslava Michalce, vedoucího Odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu Plzeňského kraje, náměstka hejtmana pro oblast regionálního rozvoje Petra Vanky a řady významných hostů. Jedním z kmotrů je i bývalá hejtmanka Plzeňského kraje Milada Emmerová.

„Ve třetím díle jsem avizoval, že se jedná o zmapování posledních zbylých škol v kraji. Odezva veřejnosti na sebe nenechala dlouho čekat a dostal jsem řadu podnětům o dalších školách. Výsledkem je tento čtvrtý díl knihy,“ říká autor publikace Miloslav Michalec s tím, že koncepce všech předchozích dílů je postavena na tom, že v dané obci škola zanikla a jiná budova již postavena nebyla. „Do tohoto dílu jsem pro ukázku zařadil i několik budov, které jako školy již neexistují, ale obec postavila novou školní budovu na jiném místě,“ dodává.

„Školy patří vedle kostelů a radnic k výrazným budovám, které určují charakter vesnice. V jejich výstavbě se mnohdy zrcadlí doba vzniku, rozvoj lokality samotné, hospodářský úpadek, ale i národnostní vlivy. Budovy svou funkčnost postupně výrazně měnily a často v důsledku velkých demografických změn postupně zanikly. Proto nás zajímalo, jakým způsobem jsou školní budovy využívány dnes, zda se podařilo zachovat jejich původní ráz nebo byly zmodernizovány do nového kabátu, nebo byly zbourány a v obci již neexistují,“ vysvětluje náměstek hejtmana pro oblast regionálního rozvoje Petr Vanka s tím, že v mnoha obcích bylo uvažováno o vybudování školy z různých důvodů. Jednalo se o nevhodné, v obci pronajaté prostory, špatnou dostupnost vzdálené školy a vzrůstající počet dětí. Mnohdy musely děti do školy docházet mnoho kilometrů pěšky po nebezpečných úsecích, nezřídka docházelo k úrazům, v zimních měsících nebo při velké vodě byla tato docházka i zcela znemožněna.

Samotná stavba školy musela být schvalována příslušnými úřady, školními radami, obec musela mít v majetku vhodný pozemek a její zástupci se často zavazovali k spolufinancování výstavby budovy a zajištění povinného vybavení z vlastních prostředků.

Na výstavbě školních budov se tak v Plzeňském kraji podíleli i význační stavitelé a architekti. Např. školu v Louňové a Plané (okr. Plzeň-sever) navrhl známý plzeňský architekt Hanuš Zápal. Samotnou výstavbu budovy pak realizovali šikovní místní řemeslníci – mistři cechu zednického či tesařského za přispění místních dobrovolníků. Budovy byly často vystavěny ve velice krátkém časovém období, byly také nejenom kolaudovány, ale také vysvěceny.

Školský zákon z roku 1869 ukládal, že škola má býti zřízena v každé obci, kde se nachází alespoň 40 dětí. „Praxe však byla jiná. Hlad po vědění byl takový, že vznikly školy i s menším počtem dětí. Naopak v řadě vesnic se v té době tísnilo i osmdesát dětí ve třídě,“ zdůrazňuje autor publikace Michalec.

V roce 2016 se na území Plzeňského kraje nacházelo celkem 219 základních škol, z toho je 194 zřizováno obcemi, čtrnáct Plzeňským krajem, devět je soukromých a dvě církevní. Nejvíce škol je v okrese Klatovy, nejméně na Rokycansku. Neúplné základní školy zřizované obcemi tvoří více než 35 % z celkového počtu a jsou významným stabilizujícím prvkem školství na venkově. Od roku 2000 zaniklo v Plzeňském kraji 24 základních škol. „Síť škol je u nás taková, že v případě těch větších vzdáleností musí děti ujet více než 10 km, aby mohly zasednout do školních lavic,“ konstatuje Miloslav Michalec.

Zdroj: Plzeňský kraj, na titulním snímku jsou zleva Milada Emmerová, Petr Vanka a Miloslav Michalec