Voda filtrovaná jako nikde jinde na světě. Plzeň ukrývá technický unikát evropského významu

Jen málokteré město se může pochlubit tím, že z jeho útrob pochází technologické řešení, které nemá na světě obdoby. Plzeň takové místo má – a už téměř sto let. V areálu úpravny pitné vody na Homolce se dodnes dochoval unikátní systém Puech–Chabalovy filtrace, technický skvost své doby a podle dostupných informací poslední funkčně zachovaný exemplář svého druhu na světě.

Když byla filtrace v roce 1926 uvedena do provozu, znamenala malou revoluci v zásobování města pitnou vodou. V době, kdy se většina evropských měst potýkala s problematickou kvalitou vody a náročnou údržbou filtračních zařízení, nabídla Plzeň řešení, které bylo nejen účinnější, ale také překvapivě elegantní.

Filtrace, která předběhla dobu

Základem systému byla propracovaná pětistupňová filtrace. Voda nejprve prošla usazovací nádrží, poté třemi stupni hrubých filtrů naplněných štěrkem různé zrnitosti a následně předfiltry. Odtud pokračovala na venkovní pomalé filtry a teprve poté do vodojemu na Homolce. Výsledkem byla voda, která zůstávala čirá a z bakteriologického hlediska bezvadná.

To nejpozoruhodnější však přišlo při údržbě. Filtry nebylo nutné složitě rozebírat ani měnit jejich náplň. Čištění probíhalo pomocí tlakového vzduchu a čisté vody – řešení, které bylo ve své době na absolutní evropské špičce a které výrazně zjednodušilo provoz celého systému. Právě tato kombinace účinnosti, šetrnosti a technické promyšlenosti dělá z Puech–Chabalovy filtrace skutečný unikát.

Technická krása v industriálním kabátě

Technologická výjimečnost se navíc potkala s architektonickou kvalitou. Budovu filtrů navrhl Hanuš Zápal, architekt plzeňského stavebního úřadu ve 20. letech minulého století, a realizovala ji firma Miler & Kapsa. Ocelová střešní konstrukce ze Škodových závodů, industriální výraz a promyšlené detaily dodnes přitahují pozornost odborníků i milovníků technických památek.

I proto je objekt dlouhodobě vnímán nejen jako součást vodárenské infrastruktury, ale také jako mimořádné technické a kulturní dědictví města. Od roku 2013 navíc budova žije i netradičním životem – sídlí zde chov ryb a v otevírací době je objekt přístupný veřejnosti.

Sto let a pohled do budoucna

Právě blížící se sté výročí uvedení filtrace do provozu je jedním z důvodů, proč se město rozhodlo tento technický klenot zachovat i pro další generace. Připravovaná rekonstrukce má za cíl především ochranu a citlivé obnovení historických konstrukcí, aby unikátní technologie i architektura mohly dál vyprávět svůj příběh.

Příběh o tom, že i pitná voda může mít svou historii, eleganci – a světovou výjimečnost.

(dp), foto Jan Vaněk