V zoo máme druhé mládě gibona bělolícího. Narodilo se před měsícem a matka už ho vodí ven

Druhé mládě gibona bělolícího přišlo na svět 19.9. Rodiči jsou samice Sikang a samec  (Young) Lu. Tento druh gibona je v Plzni chován od roku 2011, předtím zde od roku 1999 žili giboni lar, kteří přivedli postupně na svět čtyři mladé.

V roce 2011 byli přivezeni dva samečkové gibona bělolícího z Holandska. Sedmiletý Xian, rodák z Hannoveru, přijel  ze Zoo Apenheul (specializovaná opičí zoo) a tehdy devítiletý Young Lu ze Safariparku Beekse Bergen, kde se i narodil. Ten v Plzni zůstal a později dostal partnerku jménem Sikiang (Siki). První mládě se jim narodilo 29.9. 2015. V Evropě je chová 36 zoo. Ostrov gibonů byl nejprve určen pro nosály, prvními obyvateli byli však nakonec kočkodani Brazzovi. Giboni a makakové jsou na svých ostrovech v Zoo Plzeň výbornou součástí celku orientální oblasti , kde dominuje expozice nosorožců.

“Gibon bělolící je druh před časem vyčleněný z druhu gibon černý.  Zbarvení srsti tohoto druhu je velmi zajímavé. Dospělý samec je černý, zatímco samice je béžová. Mláďata mají po narození stejnou barvu jako matka, ale v jednom roce života obě pohlaví černají,” informuje mluvčí plzeňské zoo Martin Vobruba. “Samičky se zhruba ve čtyřech letech přebarvují zpět do béžové barvy. Giboni jsou někdy řazeni do společné čeledi s lidooopy, jindy vyčleňováni do endemické čeledi o 16 druzích. Jsou známi svým pohybem –  ručkováním tzv. brachiací,” dodal.

Název Hylobates, pro základní rod gibonů, znamená v překladu stromový chodec. Giboni se přehoupávají na svých dlouhých rukou švihem ze stromu na strom. Skoky dlouhé 9 m jsou pro ně hračkou. Giboni mají sedací mozoly, takže si na rozdíl od lidoopů nemusejí stavět hnízda, ale noc tráví vsedě přitisknuti ke kmeni stromu. Po zemi chodí na zadních nohou a rovnováhu udržují roztaženými pažemi, prohnutými v loktech i zápěstích. Dožívají se až 30 let. Jsou monogamní, netvoří tlupy, ale pouze rodiny, tvořené dospělým párem a mláďaty. Rodiče vyhánějí odrůstající mláďata. Giboni jsou známi i svým pronikavým zpěvem, který je slyšet v pralese do vzdálenosti několika kilometrů. (tz)

Foto Kateřina Misíková