Už Ti, Pavle, neřeknu, kdy byla patentována podprsenka. Moderátor Pavel Lukeš dnes zemřel
Když jsem ležel několik týdnů s téměř nefungujícím srdcem v pražském IKEMu skoro každý den za mnou chodil na návštěvu Pavel Lukeš. Troufám si říct kamarád Pavel Lukeš. A pak po operaci, ve chvílích, kdy jsem to chtěl už “zabalit”, mně vždycky nařídil, že musím bojovat a že bude zase líp…
Dneska v poledne jsem se dozvěděl, že Pavel Lukeš zemřel. Nedovedu přesně popsat, co jsem v té chvíli cítil. Ne, prázdno to nebylo. V duchu jsem slyšel Pavlův nezapomenutelný hlas, viděl jeho úsměv… Byl to on, kdo mi otevřel dveře u spousty osobností, se kterými jsem pak dělal rozhovory, a s některými jsem zůstal v kontaktu i později. Vzpomněl jsem si na naši první návštěvu u Heleny Růžičkové. Tenkrát si mně změřila pohledem a na Pavla se obořila se slovy “Koho to sem zase vedeš?” S Helenou jsem se pak setkával často, nejvíc u ní na chalupě ve Slatině u Horažďovic.
V minulosti populárnímu moderátorovi, dodnes scenáristovi, dramaturgovi a spisovateli Pavlu Lukešovi bylo 77 let. Pocházel z Nýřan a do Prahy se dostal přes divadlo a rádio v Plzni. Nikdy na svůj region nezapomínal, do svých pořadů v televizi přivedl řadu Plzeňáků i celých týmů ze západních Čech. Pamětníci si jistě vybaví jeho pořady Šest ran do klobouku či Dva z jednoho města. Moderoval i desítky dalších, na mnohé napsal scénáře. Vzpomínám si ještě na jeden moment ze setkání v Pavlem prostřednictvím rádiových vln. Tehdy jsme se ještě osobně moc neznali. Bylo po desáté večer a já stál zrovna v koloně před hraničním přechodem v Rozvadově. Tenkrát tam ještě každého kontrolovali. Zazvonil mobil (stál jsem zrovna na místě, kde byl signál) a té době ještě pan Lukeš se mně v přímém rozhlasovém vysílání nějaké zábavné soutěže zeptal, v kterém roce si nechala Američanka Marie Jacobová patentovat podprsenku. Tenkrát jsem to nevěděl. Teď to, Pavle, vím. Bylo to v roce 1914. Ale už Ti to nemám, jak říct…
Alois Žižka
Ilustrační foto blesk.cz
