Jsou místa, která člověk navštěvuje rád. A pak jsou místa, kam chodí nerad, ale přesto neoddělitelně patří k životu. Krematorium Plzeň je už celé století jedním z nich.
Historická budova na Ústředním hřbitově Plzeň letos slaví sto let od svého otevření. Od května roku 1926 tam proběhly tisíce posledních rozloučení, smutných setkání i tichých okamžiků, které se nesmazatelně zapsaly do životů několika generací Plzeňanů. Krematorium přitom není jen technickou stavbou. Pro mnoho lidí představuje místo vzpomínek, loučení i důstojného klidu.
Budovu navrhl známý architekt Hanuš Zápal a už tehdy vzniklo dílo, které si dodnes zachovalo mimořádnou atmosféru. Charakteristická stavba s centrální obřadní síní, výraznou střechou a zdobeným 
interiérem patří mezi nejvýznamnější objekty svého druhu v Česku.
Za sto let se ale změnila nejen společnost, ale i způsob posledních rozloučení. Součástí areálu dnes nejsou jen velké smuteční síně, ale také komornější prostory pro rodinná setkání, moderní zázemí pohřební služby nebo nová pietní místa. „Smuteční obřady zde probíhají každý pracovní den,“ připomíná ředitelka Správy hřbitovů a krematoria Kateřina Šneberková.
Město v posledních letech celý areál postupně obnovuje. Opravují se historické arkády, cesty i místa posledního odpočinku významných plzeňských rodin.
Možná právě proto působí plzeňské krematorium i po sto letech stále stejně — jako klidné místo, které tu tiše stojí pro chvíle, jež jednou potkají každého.
ČP, foto plzen.eu