O zachráněných srnčatech… Právě takové příběhy má smysl podporovat

Ještě než se nad loukami rozezní první kombajny, bývá v trávě ticho. Právě v těchto chvílích se tam krčí malá srnčata – instinktivně nehybná, schovaná před světem, který pro ně může být nečekaně nebezpečný. Každé jaro se tak na Plzeňsku odehrává nenápadný závod s časem. A často má dobrý konec.

Dobrovolníci z organizace Stop sečení srnčat vyrážejí za svítání do polí s drony vybavenými termokamerami. Na obrazovkách hledají drobné teplé body, které znamenají život. Nalezená mláďata opatrně přenesou do bezpečí, aby se po sečení mohla vrátit zpátky do přírody – tam, kde si je jejich matka znovu najde. Jen letos se díky této práci podařilo zkontrolovat tisíce hektarů zemědělské půdy a zachránit stovky srnčat i dalších zvířecích mláďat.

Právě takové příběhy má smysl podporovat. A i proto se mezi projekty, které letos finančně podpořil Fond Plzeňského Prazdroje, objevila právě záchrana srnčat. Pomoc ale nekončí na loukách. Stejný fond přispěl také na obnovu historické kaple ve Vochově, kde nová vitrážová okna vdechla staré stavbě nový život, nebo na festival, který dává prostor hudbě, tanci a divadlu handicapovaných umělců.

Podpora směřovala i tam, kde se z bývalého kina stává komunitní centrum, kde se lidé znovu potkávají, nebo k projektům, které pomáhají seniorům lépe se orientovat v dnešním mediálním světě, učí první pomoc či otevírají důležitá témata duševního zdraví.

Fond Plzeňského Prazdroje už více než dvě desítky let pomáhá tam, kde se dobré nápady mění ve skutečné zlepšení života. Někdy zachrání historickou památku, jindy komunitu – a někdy i malé srnče ukryté v ranní rose. A právě v těchto drobných, ale silných příbězích je nejlépe vidět, jak může pomoc dávat smysl.

Denisa Pohledová, foto Plzeňský Prazdroj