Nutrie na Zubřině vypadají mile. Právě proto je lepší držet si odstup

Procházka podél Zubřiny má v Domažlicích své kouzlo. Voda, zeleň, klid… a v poslední době také noví obyvatelé, kteří budí pozornost. Nutrie říční se na potoce objevují častěji než dřív a není divu, že přitahují pohledy, objektivy mobilních telefonů i dobrou vůli lidí, kteří jim chtějí přilepšit něčím k snědku.

Jenže právě tady začíná problém…

Podle odborníků z odboru životního prostředí Městského úřadu Domažlice není přikrmování nutrií ani jejich blízký kontakt dobrý nápad. A to ani tehdy, když zvířata působí klidně, téměř domácím dojmem.

Kdo vlastně nutrie jsou?

Nutrie říční pochází z Jižní Ameriky. Do Evropy se dostala uměle – původně kvůli kožešinovým farmám – a postupně se rozšířila do volné přírody. Jde o velkého hlodavce, který může vážit až deset kilogramů, je výborným plavcem a většinu času tráví v okolí vodních toků.

Na rozdíl od vydry nebo bobra ale nutrie není přirozenou součástí české přírody. Patří mezi invazní nepůvodní druhy a právě to z ní dělá problém, který není radno brát na lehkou váhu.

Proč se k nim nepřibližovat – i když vypadají roztomile

Na první pohled mohou nutrie působit mírumilovně. Jsou pomalé, zvyklé na lidi a často se nechají pozorovat z bezprostřední blízkosti. Jenže tahle zdánlivá idylka má několik háčků.

Zdravotní rizika
Nutrie mohou být přenašeči parazitů a bakterií, které se mohou přenést na člověka i domácí zvířata. Krmení z ruky nebo těsný kontakt riziko zbytečně zvyšují.

Ztráta plachosti
Zvíře, které si zvykne na přikrmování, začne člověka vnímat jako zdroj potravy. Pokud se jí nedočká, může reagovat podrážděně nebo agresivně. A to je situace, kterou u deset kilogramů těžkého hlodavce nikdo nechce řešit.

Poškozené břehy a stavby
Nutrie si hloubí nory v březích vodních toků. To může vést k jejich podmáčení, sesuvům půdy a poškození břehového opevnění či vodohospodářských staveb.

Zásah do místní přírody
Intenzivní spásání vodních rostlin mění charakter břehů, snižuje biodiverzitu a narušuje prostředí, které potřebují vodní ptáci. Protože nutrie u nás nemá přirozené predátory, její populace se může rychle rozrůstat.

Co s tím?

Řešení je překvapivě jednoduché – nedělat nic navíc. Nepřikrmovat, nepřibližovat se, nezasahovat. Příroda si poradí lépe, když jí člověk nebude „pomáhat“ tam, kde to škodí.

Nutrie na Zubřině mohou na první pohled působit jako nečekané zpestření městské krajiny. Právě proto je ale důležité dívat se na jejich přítomnost s nadhledem a respektem k přírodním souvislostem. Nejde o to zvířata vyhánět nebo démonizovat – stačí jim nepomáhat tam, kde si pomoc nezaslouží. Nepřikrmovat, nepřibližovat se a nechat odborníkům prostor situaci sledovat a řešit.

Takový přístup je ohleduplný k přírodě, bezpečný pro lidi a dlouhodobě nejlepší i pro samotné Domažlice a jejich okolí.

Denisa Pohledová, foto město Domažlice