Na první pohled obyčejná návštěva. Dvě bílé, usměvavé fenky projdou nemocniční chodbou, tiše nahlédnou do pokojů – a najednou se něco změní. Oči pacientů se rozzáří, ruce se natáhnou k pohlazení a na chvíli se zapomene na bolest i dlouhé dny na lůžku.
V Nemocnice následné péče Horažďovice totiž pravidelně působí Agnes a Elis – dvě terapeutky, které léčí tím nejpřirozenějším způsobem: blízkostí, klidem a psí láskou.
Do nemocnice přicházejí jednou týdně, jednou za měsíc pak i na společná setkání s pacienty. V doprovodu fyzioterapeuta nebo sestry obcházejí oddělení a rozdávají něco, co se nedá předepsat – radost a pocit, že člověk není sám.
A právě to bývá někdy nejdůležitější. Pacienti, kteří jinak mlčí, se najednou rozpovídají. Vzpomínají na své psy, na dětství, na chvíle, kdy bylo všechno jednodušší. I ti, kteří návštěvu zpočátku odmítají, často změní názor – stačí zahlédnout, jak se ostatní usmívají a hladí hebkou srst.
Canisterapie, tedy „léčba psí láskou“, ale není jen o emocích. Má i velmi konkrétní přínosy. Pomáhá uvolňovat napětí, zlepšuje náladu a motivuje pacienty ke spolupráci s personálem. U lidí, kteří trpí depresemi, apatií nebo dlouhodobou izolací, dokáže otevřít dveře k dalšímu kontaktu a návratu do běžného života.
A pak je tu i ten tichý, nenápadný pohyb. Když pes vyskočí na lůžko, pacient se k němu přirozeně natočí, natáhne ruce, pohladí ho. V tu chvíli dochází k jemnému cvičení – zlepšuje se motorika, koordinace i orientace v prostoru. Bez tlaku, bez bolesti, téměř mimoděk.
Za tím vším stojí pečlivě připravený tým. Canisterapeutičtí psi i jejich psovodi procházejí speciálními zkouškami a výcvikem, například pod hlavičkou Pomocné tlapky. Díky tomu mohou bezpečně a citlivě pomáhat tam, kde je to nejvíc potřeba.
Agnes a Elis tak nejsou jen milé návštěvy. Jsou mostem mezi samotou a světem, mezi nemocí a nadějí. A někdy stačí opravdu málo – tichý pohled, teplý dech a jedna hebká tlapka.
Zdroj: Nemocnice Plzeňského kraje