Divadelní spolek Jezírko: 110 let na scéně. Když se amatérství mění v poslání

 Sto deset let. To není jen číslo v kronice, ale otisk stovek večerů strávených ve zkušebnách, tisíců replik pronesených s lehkou nervozitou i vášní, a generací lidí, kteří se rozhodli věnovat svůj volný čas něčemu, co přesahuje je samotné – divadlu.

Divadelní spolek Jezírko, jeden z nejstarších amatérských souborů v Plzni, letos slaví 110 let nepřetržité divadelní činnosti. Jubileum, které si zaslouží víc než jen ohlédnutí. Zaslouží si oslavu. A ta bude mít styl.

Rockový ples jako poděkování divákům

V pátek 14. února od 20 hodin se sokolovna v Koterově promění v místo, kde se potká divadelní historie s živou současností. Slavnostní ples Divadelního spolku Jezírko, symbolicky na Valentýna, je pozváním ke společné oslavě – k oslavě lásky k divadlu, která podle ochotníků nikdy nezestárne.

Večer plný tance, hudby a dobré nálady rozproudí rocková kapela Kozel, chybět nebude tombola ani atmosféra, která patří k událostem, jež se nepíšou jen do programu, ale i do paměti. Vstupenky jsou v prodeji na Plzeňské vstupence.

„Sto deset let na scéně není samozřejmost. Je to výsledek práce několika generací ochotníků, kteří divadlu věnovali svůj čas, energii i srdce. Ples vnímáme jako poděkování i jako pozvání. Chceme slavit společně s diváky, kteří nás po léta podporují,“ říká vedoucí souboru David Adámek.

Divadlo bez jistot, ale s vytrvalostí

Příběh Jezírka je zároveň příběhem houževnatosti. Jeho kořeny sahají do roku 1916, kdy vznikla Dělnická tělovýchovná jednota na Košutce. První ochotníci hráli bez stálé scény, často v provizorních podmínkách a pod širým nebem. První představení Srdíčko z lásky se odehrálo v Lochotínském pavilonku – a od té chvíle bylo jasné, že divadlo si svou cestu najde.

Historie spolku se nevyhnula těžkým zkouškám. Nacistická okupace ochotnickou činnost téměř umlčela, v roce 1943 přišli divadelníci při náletu o sál i veškerý majetek. Po válce ale znovu vstali a podíleli se na vybudování kulturního domu u košuteckého jezírka.

Ani další desetiletí nebyla jednoduchá. Zásahy komunistického režimu, ztráta Lidového domu v Bolevci v roce 1976 a opakované stěhování – přesto se hrálo dál. Bez jistot, ale s odhodláním. Spojení s boleveckým souborem pod názvem Divadelní amatérský soubor Lucerna bylo dalším důkazem, že ochotnické divadlo dokáže přežít i bez pevné střechy nad hlavou.

„Naše historie je plná ztrát, stěhování a nejistoty. Spolek přečkal válku, totalitu i období bez domova, ale nikdy nepřestal hrát. Právě tahle vytrvalost je podle mě tím největším dědictvím Jezírka,“ dodává David Adámek.

Živé divadlo tady a teď

Dnes je Jezírko moderním, aktivním souborem s téměř třiceti členy, který od roku 2005 našel stabilní zázemí v KD Šeříkovka a zároveň působí v rámci Sokola Koterov. Na repertoáru má inscenace pro dospělé i rodiny s dětmi a dokazuje, že amatérské divadlo rozhodně neznamená kompromis v kvalitě.

Mezi nejnovější tituly patří například Příběhy obyčejného šílenství, Vražda v Orient expresu, Hrátky s čertem či oblíbené komedie Přes přísný zákaz sněhu, Ani za milion, Zakázané uvolnění nebo Hrabě Monte Carlo.

Ocenění, které si zaslouží potlesk

Sto deset let Divadelního spolku Jezírko je tichým, ale pevným důkazem, že amatérské divadlo je jedním z pilířů kulturního života města. Ne pro slávu, ne pro honoráře – ale z vnitřní potřeby vyprávět příběhy a sdílet emoce.

A právě proto si tenhle příběh zaslouží potlesk. Ve stoje.

Denisa Pohledová, foto Divadelní spolek Jezírko