Deseti- dvanáctiletá Věrka si vedla deník o hrůzách holokaustu. Teď má v Plzni pomníček

Věra Kohnová (1929–1942) žila v Plzni v Koperníkově ulici 43. V lednu roku 1942 byla se svou rodinou deportována do Terezína, odtud pak odvezena do koncentračního tábora v Izbici, kde ve stejném roce zahynula. Není znám přesný datum její smrti, nemá hrob. Teď její památku připomíná pamětní deska umístěná na domě, v němž žila. Vznik a instalaci pamětní desky inicioval spolek W21, odhalena byla vpodvečer ve čtvrtek 3. března. Město Plzeň a Městský obvod Plzeň 3 spolu s dalšími dárci přispěli na zhotovení desky.

Věra Kohnová si psala od srpna roku 1941 až do ledna 1942 deník. Zachytila v něm poslední měsíce židovských obyvatel Plzně před nucenými transporty. Její deník bývá díky své autenticitě a svědectví doby přirovnáván k Deníku Anny Frankové. V České republice jde o ojedinělou věc. Její pamětní deska je umístěna na domě Koperníkova 43, avšak z jeho boku v Nerudově ulici.

„Nenapadlo mě, že budeme pamětní desku dívce zabité v koncentračním táboře odhalovat v době, kdy Putin rozpoutá válku na Ukrajině. Snad nebudeme muset v Evropě odhalovat podobné pomníky jiným zabitým dětem,“ řekla mimo jiné v úvodním slově Jana Poncarová. Dodala, že v tuto dobu před 80 lety byla rodina Kohnových už v Terezíně a čekala na transport do koncentračního tábora v Izbici. „Odešli z tohoto domu a už se nevrátili, byli zavražděni. Zůstalo po nich jen několik fotografií a také deník, který si Věrka psala. Deník přes celou válku u sebe schovávala moje prateta Marie Kalivodová z Dobříva, přítelkyně rodiny Kohnových,“ uvedla dále Jana Poncarová.

„V dnešní situaci, kdy už i v Plzni vnímáme příliv válečných uprchlíků z Ukrajiny, je třeba si připomínat podobné konkrétní historické události, které vedly k smrti mladého člověka, a uvědomit si, co jim předcházelo. Snad i díky připomenutím jako je to na Věru Kohnovou, se budou podobné věci dít, co nejméně,“ přál si primátor města Plzně Pavel Šindelář. Jeho náměstek Michal Vozobule mimo jiné uvedl, že je nutné si velké historické události připomínat i skrze jednotlivé osudy. „Je třeba je uchovávat v paměti. Myslím, že i díky tomu, že je máme v paměti, jsme my všichni uměli tak rychle zareagovat a nabídnout pomoc Ukrajině a jejím lidem,“ poznamenal Michal Vozobule.

Pietního aktu se zúčastnil také bývalý primátor Plzně a ministr kultury Martin Baxa, který mimo jiné uvedl: „Věrce bylo jedenáct dvanáct let, když si psala deník. Krásný věk končícího dětství byl však zarámován hrůzami, které se tenkrát odehrály. Z většiny příběhů holokaustu, známe ten konec – vyhlazovací tábory, ale ty měsíce i roky, které tomu předcházely, kdy byli naši židovští spoluobčané postupně velmi cíleně a naprosto nekompromisně diskriminováni a vytlačováni z veřejného života, nám tolik známy nejsou. I díky jejímu deníku si můžeme klást otázku, kdo byli všichni ti, kdo to umožnili. Její deník nám může znít jako memento. Boj za svobodu nikdy nekončí.“

Starosta třetího městského obvodu David Procházka podotkl: „Z Věrčina deníku jsou podle mě důležité i ty příběhy, kdy se přátelé a sousedé začínají od sebe odvracet. Přejme si, aby se toto, ať kvůli Hitlerovi nebo Putinovi nebo kvůli jiným rádoby elitám, už nikdy nedělo.“

Pamětní desku odhalila Jana Hůlková z vesničky Melmatěj u Dobříva, dcera Marie Kalivodové, která deník ukrývala. V deníku Věry Kohnové si četla jako dítě. „Bylo mi o trošku méně než Věrce, když jsem její deník objevila v knihovně mého adoptivního tatínka. Rodiče tehdy nebyli doma. Začetla jsem se do něj a když jsem to pak řekla mamince, pověděla mně: ‚ten je Věrušky, měla se pro něj vrátit, ale už nepřijde‘. O to víc jsem k tomu deníčku tíhla. Vracela jsem se k němu v dobách, kdy mně bylo nejhůř a říkala si: ‚vždyť já vlastně žiju a ona chudák ne‘. Umím ho nazpaměť a každá zmínka o něm je pro mě velmi emotivní. Když mi Janička Poncarová poslala návrh pamětní desky, řekla jsem jí, že přesně takto jsem si Věrku představovala. Tato pamětní deska je mementem za všechny děti, které ve válce zahynuly,“ svěřila se Jana Hůlková.

O knižní vydání deníku Věry Kohnové se zasloužil v roce 2006 kněz Jednoty bratrské Miroslav Matouš. Rodinou Kohnových se zabýval historik Jiří Sankot, který odhalil mnoho detailů z jejich života.

Autorem návrhu pamětní desky Věře Kohnové je výtvarník Jan Wolchen Vlček, vyrobena byla v Umělecko-modelářském ateliéru Matějka Plzeň.

Osudy rodiny Kohnových už v Koperníkově ulici připomínají čtyři kameny zmizelých neboli Stolpersteine – každý z nich je opatřen jménem jednoho člena rodiny. K celosvětovému projektu Stolpersteine se město Plzeň připojilo v roce 2012 a v ulicích města je položeno už mnoho desítek kamenů, které připomínají konkrétní oběti holokaustu.

Zdroj: www.plzen.eu