Stačí pár minut na kole, skok na trampolíně nebo jeden prudký sprint za míčem a z letní zábavy může být neplánovaná návštěva lékaře. Některé sportovní úrazy přitom vznikají z úplně zbytečných důvodů – přecenění vlastních sil, chybějící helma nebo prostě přesvědčení, že tělo zvládne totéž co před dvaceti lety.
Představme si typický letní příběh. Čtyřicátník, který většinu roku tráví u počítače, si na dovolené řekne, že by bylo dobré trochu rozhýbat tělo. Po ranním koupání se přidá ke kamarádům na fotbal. Prvních deset minut je všechno v pořádku. Pak přijde přihrávka, prudký sprint, rychlá změna směru – a místo gólu přijde bolest v lýtku.
„Právě u rekreačních sportovců mezi 30 a 50 lety se s podobnými případy setkáváme poměrně často. Člověk má pocit, že když se cítí dobře, může rovnou podat maximální výkon. Jenže svaly, vazy a šlachy na takovou zátěž nemusí být připravené,“ vysvětluje primář Centra jednodenní ortopedie MUDr. Ondřej Havel z plzeňské Nemocnice PRIVAMED.
A fotbal rozhodně není jediný letní sport, který může skončit jinak, než jsme si naplánovali.
Na kole rozhoduje rychlost
Cyklistika a v posledních letech také elektrokola patří k nejčastějším zdrojům letních sportovních úrazů. Pád přitom nemusí vypadat nijak dramaticky. Stačí nečekaná překážka, špatně odhadnutá zatáčka nebo příliš vysoká rychlost.
Při pádu se člověk instinktivně snaží zachytit rukama. Výsledkem bývá zlomené zápěstí, loket nebo klíční kost. Neobvyklé nejsou ani otřesy mozku, vykloubená ramena nebo poranění dolních končetin.
Podobně zrádné jsou inline brusle. Na dokonale hladké stezce je jízda radost, jenže prasklina v asfaltu, kamínek nebo větev dokážou během okamžiku změnit pohodovou projížďku v nedobrovolné seznámení s vozovkou.
„U komplikovanějších úrazů rozhoduje čas. Včasná diagnostika nám umožňuje rychle určit rozsah poranění a zvolit nejvhodnější léčbu. Proto je třeba v případě vážnějšího úrazu zavolat záchranku, popsat situaci a nechat si poradit,“ upozorňuje MUDr. Havel.
Trampolína není bezstarostná zábava
Na zahradách a v dětských centrech zase kralují trampolíny. Děti je milují, lékaři už méně. Riziko výrazně roste ve chvíli, kdy se na jedné trampolíně potká několik skokanů najednou.
Jeden dopadne trochu jinak, druhý ztratí rovnováhu a třetí už nestačí uhnout. Následkem mohou být zlomeniny, podvrtnuté kotníky, otřesy mozku nebo i vážnější poranění páteře.
„Při srážce nebo pádu na hlavu je dobré dítě pro jistotu nechat zkontrolovat lékařem. U menšího incidentu je pak důležité dítě nějakou dobu pozorovat a všímat si, jestli se mu netočí hlava nebo není nevolno,“ říká primář Havel.
Pokud dítě po pádu bolí krk nebo záda, není čas na hrdinství. S dítětem zbytečně nemanipulovat a volat záchrannou službu.
A pak je tu letní vedro
Sportovní úraz ovšem nemusí vzniknout pádem. Vysoké teploty dokážou organismus pořádně potrápit samy o sobě. Při intenzivním pohybu člověk ztrácí tekutiny i minerály a bez jejich doplňování může přijít dehydratace, křeče, přehřátí nebo kolaps.
Problém je ještě větší u lidí, kteří mají kardiovaskulární či metabolické onemocnění. V krajním případě může kombinace horka a vysoké fyzické zátěže skončit infarktem nebo cévní mozkovou příhodou.
Náhlá slabost či necitlivost poloviny těla, pokles koutku, porucha řeči nebo vidění či náhle vzniklá silná bolest hlavy jsou důvodem okamžitě volat 155. Stejně tak svíravá bolest na hrudi, zejména pokud vystřeluje do ruky, zad, krku nebo čelisti a doprovází ji dušnost, studený pot či nevolnost.
Nejlepší úraz je ten, který se nestane
Léto ale samozřejmě není důvodem schovat kolo do garáže, zakázat dětem trampolínu nebo strávit dovolenou na gauči. Většině problémů lze poměrně jednoduše předcházet.
Stačí před sportem několik minut tělo zahřát, nepřehánět začátek, pravidelně pít, vyhnout se největšímu vedru a používat ochranné pomůcky. A především si přiznat, že když jsme posledního půl roku sportovali maximálně cestou z auta do kanceláře, není dobrý nápad začít dovolenou dvouhodinovým fotbalovým zápasem.
„Letní sport má přinášet radost. Zátěž je proto lepší zvyšovat postupně a respektovat vlastní možnosti. Tělo nám většinou samo řekne, když toho má dost – jen ho musíme poslouchat,“ uzavírá primář Ondřej Havel.