Plzeň má novou připomínku člověka, který výrazně ovlivnil její dopravu, ale jehož jméno dnes zná málokdo. František Mlynařík byl elektroinženýr, ředitel Elektrických podniků města Plzně, sokol a člověk, který za okupace pomáhal pronásledovaným zaměstnancům a jejich rodinám. Prosadil zavedení trolejbusů, vybudování slovanské vozovny a připravoval další rozvoj městské dopravy. Nakonec ho zatklo Gestapo. Po válce byl navíc neprávem
obviněn z kolaborace. Jeho životní příběh nyní připomíná nový památník před Vozovnou Slovany.
Trolejbusy? Mlynařík je chtěl v Plzni už ve třicátých letech
Když dnes nastoupíme v Plzni do trolejbusu, asi málokdo přemýšlí o tom, kdo vlastně stál u zrodu tohoto způsobu dopravy.
František Mlynařík to věděl velmi dobře. Ve třicátých letech sledoval, jak se trolejbusy úspěšně rozvíjejí ve Spojených státech, a začal usilovat o jejich zavedení také v Plzni.
Podařilo se mu to v roce 1941. Plzeň se tehdy stala teprve druhým městem na českém území, kde trolejbusy začaly jezdit.
Nebyla to ale jeho jediná zásluha. Mlynařík se podílel na modernizaci veřejného osvětlení a výroby elektřiny, prosadil prodloužení hlavní tramvajové linky z Bor až na Slovany a stál také za výstavbou ústředních dílen, které dnes známe jako součást areálu DEPO2015.
A právě během okupace dokázal prosadit ještě jednu věc, která měla pro budoucnost plzeňské dopravy zásadní význam – výstavbu nové tramvajové vozovny na Slovanech. Otevřena byla v roce 1943.
Ředitel, který nezůstal jen u techniky
Mlynařík nebyl pouze technik. Narodil se v Plzni 5. ledna 1901, vystudoval zdejší I. českou reálku a poté elektrotechnické inženýrství na Vysoké škole technické v Praze. Pracoval ve Škodových závodech a u Západočeských elektráren.
Do Elektrických podniků nastoupil v roce 1928 a už v pouhých dvaatřiceti letech se stal jejich ředitelem.
Současně byl aktivním členem Sokola a později také starostou plzeňského Sokola. A právě v těžkých letech nacistické okupace se ukázalo, že jeho odpovědnost nekončí u elektrických sítí, tramvají a trolejbusů.
Pomáhal svým zaměstnancům, jejich rodinám a dalším lidem, kteří byli pronásledováni nacistickým režimem.
V roce 1944 si pro něj přišlo Gestapo. Mlynaříka zatklo, obvinilo z protiněmecké činnosti a devět dní ho věznilo a vyslýchalo. Nakonec byl propuštěn s varováním, které o tehdejší situaci říká téměř všechno: „Nejsme přesvědčeni o vaší nevině, ale toho času jste dosud nenahraditelný.“
Po válce přišla rána z úplně jiné strany
Mlynařík přežil okupaci a po osvobození se pustil do obnovy válkou poškozené městské dopravy. Měl navíc připravené plány dalšího rozvoje trolejbusové sítě, včetně tras do Božkova, Doudlevec a Černic nebo na Bolevec a Košutku.
Jenže právě po válce přišel nejhorší zlom jeho života. Část jeho podřízených ho obvinila z kolaborace. Byl přitom viny zproštěn. V roce 1946 navíc dostal vzácné československé čestné odbojové vyznamenání – Weidmannův kříž – za zásluhy v letech 1939 až 1945. Tíhu celé situace ale neunesl.
František Mlynařík zemřel 12. dubna 1947 ve věku pouhých 46 let.
Teď už jeho jméno nezmizí
Po pětaosmdesáti letech od zavedení trolejbusové dopravy se Plzeň k jeho příběhu vrací. Před Vozovnou Slovany byl odhalen památník Františka Mlynaříka.
Místo pro něj nemohlo být symboličtější. Právě tady mají svůj domov tramvaje i trolejbusy a právě doprava byla jednou z oblastí, kterým Mlynařík zasvětil podstatnou část svého života.
Vzniklo zde zároveň malé náměstíčko. Trojúhelníkový prostor dostal mlatový povrch, čtyři lavičky, sedm nových stromů a trvalkové záhony. Uprostřed stojí strom a po stranách nové stožáry veřejného osvětlení. Prostor je propojený s chodníkem a autobusovou zastávkou.
Samotný památník tvoří pylon z leštěné žuly a bronzová busta. Jeho autorem je sochař Jindřich Zeithamml, výrazná osobnost současného českého sochařství, která působila také v zahraničí a později vedla sochařský ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze.
Plzeňský příběh, který stojí za připomenutí
Památník nepřipomíná jen člověka, který před 85 lety pomohl Plzni k trolejbusům. Připomíná především člověka, jehož profesní schopnosti, občanská odvaha a osud se pozoruhodně protnuly s dějinami města i celé země.
Mlynařík po sobě zanechal věci, které používáme nebo míjíme dodnes. A přesto jeho jméno téměř zmizelo z paměti města.
Teď stojí jeho bronzová tvář před Vozovnou Slovany. Možná je to dobrá příležitost při příští cestě trolejbusem na chvíli zpomalit a vzpomenout si, kdo byl muž, který je do Plzně před pětaosmdesáti lety přivedl.
(dp), foto plzen.eu