Loutky se vymykají kontrole. Panika v muzeu Alfa!
Kašpárek, hrdina letošní sezóny v Divadle Alfa, se podruhé vrací na jeviště. Po maňáskové grotesce „Kašpárek a mumie“, která měla premiéru v listopadu, bude tentokrát hlavní postavou unikátního česko-francouzského projektu „Panika v muzeu“, ke kterému si Alfa přizvala slavný francouzský soubor La Pendue. Kašpárkovskou minisérií se Alfa hlásí s blížícím se stým výročím vzniku samostatného Československa k plzeňskému „revolučnímu Kašpárkovi“ – snaží se zkoumat životnost této legendární postavy u současného publika.
Dnes měla v Alfě českou a v pátek bude mít slavnostní premiéru hra Panika v muzeu. Napsali ji manželé Pavlína Vimmrová a Romuald Collinet ze souboru La Pendue. Oba hru také režírují. Pro potřeby inscenace stvořili postavu Kašpara, která čerpá z různých evropských loutkářských tradic – povahou i vzhledem. Autorem návrhu Kašpárka je Romuald, který na výpravě spolupracoval s českou scénografkou Jitkou Hudcovou.
Hrají Blanka Josephová-Luňáková, Andrea Ballayová, Martin Sádlo Bartůšek, Petr Borovský, Martina J. Hartmannová, Robert Kroupar a Tomáš Jereš. Autoři využili při vzniku inscenace bohatý archiv Divadla Alfa. Prolistovali desítky her z nejstaršího i novějšího období, několikrát studovali depozitář loutek, z nichž některé se vrátily po čase zase na jeviště. „V Panice v muzeu znovu ožijí marionety, manekýni, maňásci nebo i stínové divadlo. A za kterých inscenací? Třeba z Jamese Blonda,“ říká ředitel Divadla Alfa Jakub Hora.
Kašpárek v Evropě i doma
Kašpárkovi je víc jak čtyři sta let. Neví se přesně, kde se narodil, pravděpodobně v italské Neapoli. Tam se mu říká Pulcinella. Jinak je to figura mezinárodní, různé její verze lze nalézt po celé Evropě. Ve Francii se mu říká Polichinelle, v Angli Punch, ve Španělsku se jmenuje Don Cristóbal, v Řecku Karagosis, v Turecku Karagöz a v Rusku se mu říká Petruška.
Kašpárek v českém prostředí se původně jmenoval Pimprle, jako Kašpárek se v českých loutkových hrách objevuje teprve v druhé čtvrtině 19. století. Přitom v obrozenecké činohře toto pojmenování zdomácnělo už o půl století dříve. Je odvozováno od komické postavy vídeňského lidového divadla, zvané Kaspar či Kasperl.
Nejslavnějším plzeňským Kašpárkem byl tzv. Revoluční Kašpárek (dílo řezbáře Františka Noska). Na scéně Loutkového divadla Feriálních osad za něj mluvil prof. Josef Skupa a loutku vodil Ludvík Novák. Svůj přídomek získal tento Kašpárek především díky tomu, že již 23. 9. 1918 „pohřbil“ na jevišti Rakousko – Uhersko a po celou dobu války „posiloval české duše“, jak stojí psáno na pamětní desce, která mu byla odhalena 23. 9. 1928. Loutka byla později prohlášena „národní kulturní památkou“ a je uložena v Archivu města Plzně, kopie pak v Muzeu loutek.
