STARÉ PLZEŇSKÉ HOSTINCE aneb Kde se v Plzni jedlo, pilo a veskrze dobře žilo

Markéta Maškovská spolu (zleva) s redaktorem publikace Miloslavem Kristem, nakladatelem Jiřím Ševčíkem a profesorem historie Janem Kumperou při křtu knihy v Tázlerově pivnici

Plzeňské nakladatelství Ševčík vydalo populárně naučnou knihu, která široce zpracovává téma dějin pohostinství v Plzni a jejím okolí. Autorkou této knihy je absolventka plzeňské Pedagogickéí fakulty Markéta Maškovská, která v ní představuje mnohé z tehdejších pohostinských podniků. Některé z nich  fungovaly též jako kulturní zařízení, v nichž se hrálo ochotnické divadlo, pořádaly plesy, přednášky, výstavy a další zábavní akce. Popisuje převážně období poslední čtvrtiny 19. a první čtvrtiny 20. století, kdy byla Plzeň prudce se rozvíjejícím městem.

V prvních kapitolách knihy proto nechybí krátké nahlédnutí do problematiky konání trhů, zprostředkování dopravy a zkvalitňování životního prostředí. V kapitole Jak se v Plzni jedlo a pilo autorka zachycuje historii a vývoj vaření piva, jeho konzumace, a zajímavosti o místní gastronomii.

Hlavní část, která je věnována dějinám pohostinství, obsahuje výčet konkrétních podniků v Plzni, a to od jednoduchých pivnic, zájezdních hospod až po reprezentativní hotely, vinárny a kavárny. „Dnešní Veleslavínova ulice byla ve staré Plzni jediná, která propojovala protější hradební zdi. Vystřídala několik názvů, původně se jmenovala Stará zbojnická,potom Špitálská a nakonec Dlouhá. Zajímavou historii v oblasti pohostinství má domek na konci ulice čp. 58, který z řady domů příčně vyčnívá. Gotický dům, kterému se pro jeho umístění říkalo lidově V Koutě, byl postaven pravděpodobně již na konci 14. století, přičemž jeho majitelem byl sladovník Matouš. Už tenkrát se ve zdejší sladovně vařilo pivo. Důležitá změna nastala roku 1867, kdy se zde přestalo sladovat a budova byla přeměněna na skladiště, hostinec a byty. V té době už „Kout“ a s ním i nově zavedený hostinec obhospodařoval František Kestřábek, který odtud každou neděli a ve svátek pořádal výlety do svého druhého letního hostince na Zámečku u Vinic. Roku 1879 se nájemce Václav Stuhlík nechtěně zapsal do fejetonistické rubriky Plzeňských litů chybným nápisem na vývěsním štítě, který do světa  hlásal „Stuhlíkův pivnice“. A konečně v roce 1900 se sem dostala Staroplzeňská rodina Škodů. Známý perníkář Anton Škoda měl v Plzni odnepaměti kromě perníkářství také hostinskou živnost, nejprve ve vlastním domě v Solní ulici čp. 278, posléze V Koutě. Škodova hospůdka byla vyhlášená pečením výborných selátek a scházela se tu pestrá směs vlastenců, herců i studentů. Také další hostinský V Koutě, František Tázler, měl zajímavé původní povolání – byl zápasníkem a členem klubu těžkých atletů Žižka. Jen tady, V Tázlerově plzeňské pivnici, se hostům mohlo stát, že jim pivo z Měšťanského pivovaru natočil několikanásobný mistr republiky i Evropy ve váze do 70 kg v řecko-římském zápase. Dnes se v tomto objektu na konci Veleslavínovy ulice nachází Pivovarské muzeum a návštěvníkům je zpřístupněna i zdejší zachovalá sladovna podél starých městských hradeb,“ vypráví jeden z příběhů své knihy Mgr. Markéta Maškovská.

Poslední oddíl je věnován tématu provozování hostinské živnosti a charakteristice jednotlivých kategorií hostů. Zde jsou čtenářům představeny nejen typické plzeňské figurky ze sociálně slabších vrstev, ale i elita tehdejší měšťanské společnosti. V závěru knihy je stručně popsán vývoj pohostinství během první světové války, v meziválečném a poválečném období. Obsáhlý text doplňuje 300 dobových fotografií a pohlednic.   (sed)

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *